1 month ago

1 note(s)

365/365

Za poslední rok se mi podařilo dokončit dva projekty: napsat povídku, o které si všichni čtenáři stěžovali, že byla moc krátká (“Tak si prostě sedni a zkus napsat něco, co má dvě stě, tři sta stran.”), a zapsat si 365 denních zápisků. Tady je malá nostalgická rekapitulace:

Osud tomu chtěl, že jsem se během 365 dnů přestěhovala z Lundu do Prahy a odtud do Berlína. Své zápisky jsem během roku psala ze Švédska, Česka, Německa, Gruzie, Turecka a Nizozemska. 

Jedna z mých kamarádek zvládla oslavit jeden úspěšný mateřský rok a několik mých přátel se stačilo zasnoubit, ač nemám na nástěnce zatím jedinou svatební pozvánku. Se Š. jsme oslavili pětileté výročí. Panikařili jsme s mírou. 

Podařilo se nám se Štěpánem plnit alespoň jedno z předsevzetí po návratu ze Švédska: děláme si v Praze nové zahraniční kamarády a Prague Language Café čeká na své osmé pokračování. Nové kamarády jsme si snažili dělat i v sousedství, zatím s rozporuplným výsledkem.

Napsala jsem jednu diplomku a začala psát druhou. Za jméno si můžu psát M.Sc., před jméno zatím nic záviděníhodného.

Přes své sklony k lenosti a nenávist k tělocviku jsem začala běhat. Za rok tréninku neztrácím dech po 300 metrech, ale až po pěti, šesti kilometrech. Za měsíc únor jsem uběhla přes 50 kilometrů. 

Naučila jsem se péct chleba. 

Má berlínská dobrodružství můžete sledovat na blogu dostupném i mým příbuzným, pikantnosti si tudíž řekneme až osobně. 

1 month ago

364/365

Nejen, ze nas pred studiem IMS nikdo nevaroval, ze se naucime zcela jine veci, nez jsme predpokladali (i kdyz pravdou je, ze A. se tehdy snazila vyjevit mi skutecny obsah teritorialnich studii), stejne tak nam nikdo nevysvetlil, ze budeme muset navzdy zit s vecnym neklidem, ktery nam nedovoli zustat na jednom miste. Ze budeme opoustet sve nejblizsi a vydavat se za dobrodruzstvim ve vire, ze si rozsirime obzory a ziskame nove zkusenosti. Ze si v ruznych zemich vytvorime skupiny ruzne dobrych pratel, coz znamena, ze nikdy nebudeme moci byt se vsemi, ktere mame radi. Ze se vzdycky budeme bat, ze to v nove zemi nezvladneme, ale pak se nam nebude chtit domu. Zpatky mezi normalni lidi, kteri si ziji sve skutecne zivoty, zatimco my jsme rozeseti po svete a nevime, co se sebou. Zda se, ze mam pred sebou poslednich par mesicu, kdy muzu v Berline utikat pred dospelosti. Alespon do chvile, nez me zas prepadne touha se presunout.

1 month ago

363/365

Přestávám se bát, začínám se těšit. Na nový berlínský život, který budu ozvláštňovat sledováním klasických francouzských filmů (seznam snímků považuji za přípravu ke státnicím). 

V nové originální a minimalistické kavárně se loučím s Lennartem, který má za úkol využít měsíce našeho odloučení k tomu, aby se přestěhoval do lepšího bytu. Já mám následující měsíce využít k nalezení receptu na nejlepší dort na světě. 

Holky z jinonického festivalu bych potřebovala vídat častěji a vyměňovat si s nimi nápady na výtvarné projekty. Pinterest se brainstormingu u zrzavého zázvorového čaje nevyrovná.

1 month ago

362/365

Kdyz se rano oblecu, Jiri se me pta, jestli jdu do skolky. Ja se pritom chystam na oslavu 1. narozenin, kde oslavenec pije caj a jako dezert dostava neslazeny pudink. Podstatnou cast odpoledne se zdalo, ze nejlepsim darkem mohl byt mobilni telefon, ale nakonec maji uspech i kostky a kvalitni cetba o Krtkovi a Polamal se mravenecek.

Krom toho ale musime oslavit i jeden rok materstvi, a tak se presouvame do Vojtesske ctvrti na vernisaz a odsud pak do baru, kam jsme, zda se, vsichni hodili v dobach davno minulych. Zmenil se tu listek, ale hudbu hraji porad stejnou. S tim problemem, ze dnes uz nikdo neposloucha Chinaski ani Rammstein. Praha je pro lidi v nasem veku velice mala.

"Chtela bych psat haiku jako Herman van Rompuy," rekla jsem u hospodskeho stolu. "Napis roman," znela odpoved.

1 month ago

361/365

Druhy vecer v rade se potkavame v kuchyni u vina. Ondra nam zavidi, ze na to mame cas, zatimco Jarda se boji naseho odjezdu. Mohou to byt posledni tri dny, kdy bydlim v byte c.13, kde budou mozna postradat pekarku a kronikarku.

Stepan behem jednoho dne ziskal a ztratil nabidku prace za 400 euro na den. Na vine byl nedostatek pian.

Jarda nas opet ujistuje, ze mu nevadi mluvit o svych telesnych pochodech: “Me prdy se lepsi.”

1 month ago

360/365

K pozdnímu nedělnímu obědu se hodí jedině domácí buchtičky se šodó (buchtičky s teplým?).

Je krásný slunečný den a Štěpán mě vyhání ven, dokud je ještě hezky. Běžím dlouho a rychle, ale jako pochvaly se mi dostane jedině: “Nice work today.” Zní to jako: “Riga. Nice place.”

Konec víkendu je vždycky smutný, obzvlášť, je-li spojen s balením věcí a plánováním blízkého přesunu. Mám krátkou paměť - neříkala jsem nedávno, že už se alespoň rok nikam stěhovat nebudu? Můžeme se alespoň shodnout, že večer už nic dělat nebudeme a raději si otevřeme láhev vína a zrekapitulujeme si pár nejtrapnějších historek o zvracení z alkoholu (u mě vede okno vybavené sítí proti komárům).

1 month ago

1 note(s)

359/365

Všichni obyvatelé bytu udělají strategický krok a utečou před úklidem. Ten ale nakonec spojíme s pomalou snídaní, drby a plánováním Jirkovy svatby, takže si nestěžujeme.

Finské slunečné odpoledne: z Karlova mostu přes Kampu, Tančící dům a Náplavku na Vyšehrad. Molekulární zákusky na Žižkovské věži a piva z malých pivovarů a nákladaný hermelín U Sadu. Těžko odhadujeme emoce finských hostů, ale utěšujeme se, určitě musejí mít radost z šesti piv za cenu jednoho finského.

Štěpán hraje Sametovou a Jirka peče Apfelstrudel.

1 month ago

358/365

Přicházím pozdě na setkání s mámou, protože jsem páchala svůj velký dortový fail. Opečené marshmallows na dort nepatří.

Divadelní Čarokraj, kde jsou velmi tenké hranice mezi představením a přestávkou, jevištěm a hledištěm, muzikanty a herci.

Večírek v bytě č.13, kde se nehledě na původu a známostech lidé ujišťují, že svět je malý a stejně se všichni nakonec známe. Jako dárek dostávám selfies naší bytové komunity a vlastní vizitky s titulem MSc. I když následuje ranní bolehlav, jsem šťastná a mám ráda každého, kdo přišel.

1 month ago

357/365

Brzké odpolední kafe a výstava v Meetfactory, z níž jsem (dle záměru kurátorů) rozpačitá. 

Při čekání na návštěvu doktora procházím po té druhé straně nábřeží a vidím dívku s červenými vlasy, jak leze oknem do ateliéru. Vzápětí se dozvídám, že mi srdce chrání velmi úzké mezižebří a doktorka jen stěží hledá srdeční vadu, o které tvrdím, že ji mám. Takže když mi to nohy dovolí, můžu běžet klidně i maraton. Zůstávají mi jen modřiny po EKG.

"Proto jsou holky dělaný kratší než kluci, aby jim kluci čichali k vlasům," myslí si Š.

1 month ago

356/365

Ve Sweet Secret of Raw si davam skvele brownies a rikam si, ze jsem se na dorty asi celou dobu divala uplne spatne.

Na svem poslednim language cafe Stepanovi vubec nepomaham. Bavim se nemecky se Svedkou, co prijela do Prahy psat knihu, cesky s Nemcem, co miluje male ceske pivovary a s Belorusem, co se naucil cesky za tri tydny. A do toho se konecne vidim s parem, ktery objevuje nase vinohradske sousedstvi.

Jirka nechce pracovat ve firme, ktera dovazi kokosy, pomerance, manga a grepy.